Královna holandského road racingu zažila v Hořicích ten nejlepší víkend sezóny

12.12.2018
Start v nejsilnější třídě Superbike? Pro Nizozemku Nadieh Schoots žádný problém. Přesto, že závodí s muži, rozhodně na startovním roštu není jen do počtu. Svůj um, odvahu a výborné výkony předvedla sedmadvacetiletá motocyklová závodnice letos v Hořicích. Zajetými časy dokázala konkurovat většině jezdců a v obou závodech IRRC dojela v první desítce.

I přes zranění, kvůli němuž vynechala dva podniky, Nadieh v letošním seriálu celkově obsadila čtrnáctou pozici. „Někteří lidé si myslí, že jsem blázen, druzí jsou naopak ohromeni,“ směje se závodnice ze země tulipánů.

V minulém roce měla na okruhu 300 zatáček Gustava Havla premiéru. Na úvod zajela třinácté a ve druhém závodě dvanácté místo. Na letošní srpnové České Tourist Trophy – IRRC 2018 umístění v obou závodech Superbiků posunula výše. V prvním dojela desátá a ve druhém tuto pozici ještě o jednu příčku vylepšila. Celkově Nizozemka odvezla třináct bodů, přičemž jich v celém seriálu nasbírala pětatřicet. A nebýt zranění, dost možná by ve výsledkové listině IRRC figurovala výše než na čtrnáctém místě.  

Nadieh, jak hodnotíš letošní závodní sezonu?
„Sezona měla pro mě hodně vzestupů a pádů, ale celkově jsem šťastná. Mezi zraněními jsem dosáhla velmi dobrých výsledků. Mohla jsem také být první ženou v historii, která se zúčastní prestižního závodu Macau GP. Můj start už byl přijat, ale kvůli zranění jsem ho nakonec musela odříci. To mě zpětně mrzí.

V letošní seriálu IRRC jsi obsadila čtrnácté místo, panuje spokojenost?
Ano i ne. Můj cíl byl top 10, ale bez sezónního testování a vzhledem k chybějícím závodům kvůli zranění je čtrnáctá pozice velmi dobrá.

Ve startovním poli nejsilnější třídy Superbike jsi jedinou ženou, jak vnímáš svou pozici?
Myslím, že se od mužů nijak výrazně neliší. Ale vím, že musím pracovat extra tvrdě, abych dokázala jezdit dobře!

Jak dlouho už vlastně závodíš?

Začala jsem v roce 2006 s minibikem, o čtyři roky později už jsem byla ve třídě 600 ccm/Supersport, v roce 2016 jsem přesedlala na nejsilnější kubaturu 1000 ccm/Superstock a silničním závodům Superbiků se věnuji od roku 2017.

Prozradíš, kdo tě k závodění přivedl?
Trochu rodina a trochu televize. Moji rodiče nezávodili, ale už odmala jsme se vždycky v televizi dívali na MotoGP a WSBK a také jsem navštěvovala závody v Assenu. Vždycky jsem chtěla jezdit a milovala rychlost. Když jsme byli s bratrem malí, moji rodiče měli sidecar a vozili nás v ní. Když mi bylo čtrnáct let, mému otci se zalíbil minibike a to, co začalo jako zábavné hobby, se postupně rozrostlo na silniční závody.

Pamatuješ si svou první motorku?
Určitě! Byl to technicky opravdu levný čínský minibike. Byl ve špatné kvalitě a vím, že jakmile jsme poprvé nalili benzín, rozbil se palivový filtr. Můj vůbec první skutečný motocykl, který měl odpružení a spojku, byla Aprilia RS250 ve verzi stock. Musím říct, že bych se na ní někdy zase ráda svezla.

Pojďme k letošním závodům. V Hořicích ses představila ve výborném světle. Co říkáš na svůj výkon?
Ano, v Hořicích to byl rozhodně můj nejlepší víkend sezóny. Měla jsem od fanoušků obrovskou podporu a energii mi dávali po celém okruhu. Bylo to skoro takové, jako kdyby moje zranění v sezoně neexistovala!

Co si myslíš o místním okruhu?
Trať absolutně miluju. Je to můj nejoblíbenější okruh ze všech, které jsem doposud jela! Diváci jsou tu nejlepší na světě.

Jaký úsek tě nejvíce zaujal?
Hlavně ta část v lese je výborná. Když tam projedete plynule nebo chytíte rytmus na projetí zatáčkami - to je skutečně skvělé.

V sezoně jsi dokázala bodovat ve třech závodech seriálu IRRC.
Jak jsem už řekla, neabsolvovala jsem všechno, někde jsem chyběla kvůli zraněním. V příštím roce budu v celém šampionátu určitě lepší!

Kromě toho jsi startovala na závodu North West 200..
Ano, byla jsem zde první ženou, která se kdy kvalifikovala na třídu Superbike. Skončila jsem na jednadvacátém místě v závodě Superstock a zajela ženský rekord, který byl vylepšen o jedenáct sekund. Vše probíhalo docela dobře, dokud jsem nenarazila!

Jak se veřejnost dívá na skutečnost, že se žena prohání na tak silné motorce?
Trochu se ty názory liší. Někteří lidé si myslí, že jsem prostě blázen, ale na druhou stranu si totéž mnohdy myslí i o mužích. Druzí jsou naopak velice ohromeni. Doufám, že si na to veřejnost postupně zvykne víc a bude si myslet, že žena na silném Superbiku není nic divného.

Jak těžké je pro tebe ovládat tak silnou a těžkou motorku?

Stejně jako pro muže. Musíte tvrdě trénovat, abyste se na motorce cítili pohodlně.

Neuvažovala jsi někdy o závodech v nižší třídě?

Superbiky jsou tou největší výzvou! Tady můžu tlačit na limity, zažívat adrenalin. I proto je nejlepší ovládat právě Superbike!“

Jak se ti závodí s muži? Máš o to větší motivaci?
Beru to tak, že jsme si rovni. Když může ovládat motocykl MotoGP někdo tak malý jako Pedrosa, určitě může žena udělat to samé na jakékoliv jiné motorce. Moje motivace vychází už ze mě, vždycky jsem chtěla být lepší než já sama – i když třeba jen o kousek. Je pravdou, že chci také porazit všechny kluky a v budoucnu vyhrát jeden nebo dva závody! Chci ze sebe dostat to nejlepší.

Cítíš nějaké limity oproti mužům?
V závodě ne. Jen je někdy těžší získat podporu od týmů a sponzorů, sice na sebe holka strhne více pozornosti, ale těžší je to v tom, že pak nikdo moc nevěří, že se mi daří dobře, protože jsem žena. Snažím se však ukázat, že je to jinak!  

Co na závodění říká tvůj přítel?
Je opravdu pyšný na to, co dělám, ačkoliv si o mě dělá starosti a cítí to riziko. To je ale normální pro každého, komu na vás záleží. Já jsem taky nervóznější víc, když sleduji závody mých přátel, než když jsem osobně na motocyklu.  

Vzpomeneš si na svůj první úspěch?
Měla jsem nejdřív pár dobrých výsledků na minibicích a dostala se do závodu evropského šampionátu. Ale myslím, že první opravdový úspěch přišel v první sezóně na velké závodní motorce. Přešla jsem z minibiků, zajela třídenní test na RS250 a poté jsem šla přímo do závodů Supersportů – na krásné Ducati 749RS. Pak přišla první divoká karta v holandské sérii Supercup 600. Kvalifikovala jsem se desátá! Hlavním důvodem tohoto úspěchu bylo testování na Aprilii, kde se mnou byl jeden opravdu rychlý instruktor. Všechny tři dny jsem ho hodně obdivovala a poznala, že bych mohla být také tak rychlá. O šest měsíců později se mi podařilo kvalifikovat před ním!

Můžeš popsat, jak bude probíhat příprava na novou sezonu?
Už začala před třemi měsíci! Nová příprava pro mě začíná již po skončení posledního závodu.

Převzato ODTUD


Aktuálně z Jičínska